O původním kostelíku se nedochovaly bližší zprávy. Ve visitačním protokolu z roku 1625 je uváděn jako malý jednolodní kostel bez věže, krytý šindelem. Presbytář prý měl pěkné křížové gotické klenutí a pocházel tedy snad ze 13. či 14. st., loď, sakristie i opěrné sloupy byly „nemotorně přilepeny“. Tehdy měl kostel jediný znesvěcený oltář, na němž „pro nebezpečí od luteránských Valachů“ nebyla uchovávána Nejsvětější Svátost, vlastnil jeden stříbrný kalich a ciborium a jedinou kasuli zjednanou farářem Quisatiem. Za třicetileté války byl zničen požárem a důkladně obnoven „z pevného zdiva“. Na původním místě uprostřed hřbitova byl až v roce 1672.
Kostel měl dva oltáře (boční byl zasvěcen sv. Michaelu Archandělu), jeden stříbrný kalich, jednu kasuli a dva zvony na dřevěné zvonici vedle kostela. Byl pouze benedikován. Asi ho postavili na starých základech, protože byl jen 8 sáhů a 2 stopy dlouhý a zhruba 3 sáhy široký, takže byl už v roce 1806 příliš malý pro vzrůstající počet farníků. Teprve po obnovení samostatné farnosti v něm přibyla zděná kazatelna, roku 1850 byl hlavní oltář opatřen novým svatostánkem a novým oltářním obrazem na náklady kostela a dobrodinců, kteří také už roku 1845 opatřili nové varhany, postavené na kůru neseném čtyřmi dubovými sloupy, a s přispěním z kostelního jmění v letech 1804 – 1854 obstarali 4 nové kasule, 2 pluviály a 2 pozlacené měděné kalichy. Kostel měl pouze sanktusovou věžičku s malým zvonkem, oba větší zvony zůstaly na dřevěné zvonici vedle kostela.
Avšak pro potřeby věřících byl tento kostelík malý a rozhodli se, že postaví nový kostel, který bude plně stačit oběma farnostem …